„Umění je květ života celé společnosti.“
„Umění je alegorický obraz tvoření.“
„Láska touží v kráse plodit nesmrtelné.“
„O to jde, aby člověk dokázal s barvami rozmlouvat, aby mu samy řekly, jak chtějí být na ploše.“
O umění
Umění je nám lidem vlastní. Je to tvořivá činnost, která sytí a povznáší naši duši.
V dílech některých inspirovaných umělců se zračí nadčasovost, nesmrtelnost, moudrost… Člověk v nich může vnímat souvislost se svým vlastním životem i vesmírem.
Jedním z velmi všestranných umělců tvořících z plného lidství byl J. W. Goethe. Nebyl jen básníkem, zkoumal život v jeho rozmanitosti a byl schopen všimnout si souvislostí. Pozoroval a maloval přírodu a její zákony, byl schopen vnímat v jakém rytmu roste rostlina, jak se metamorfózou obratle tvořila lebka či končetiny nebo jak interakcí světla a tmy vznikají barvy … Goethův umělecký impulz uchopil v následujících dvou stoletích Rudolf Steiner a naznačil, že umění založené na poznání člověka už nebude dále kopírovat viděné ve fyzické hmotě, ale může se rozvíjet ze zákonitostí vesmíru a obsahovat a zobrazovat i svět za fyzicky projevenou hmotou. Hovořil například o „malování z barvy“, tedy na základě skutečného prožití a poznání jednotlivých barev, ze které až následně vzniká forma. Organicky, přirozeně, nenásilně, z živého procesu. Tak malovala například Liane Collot d’Herbois, postupným nanášením akvarelových vrstev vytvářela neskutečně živou, krásnou a bohatou komunikaci světla a tmy, která se nás bytostně dotýká.
William Turner – Going to the Ball (San Martino)
Raffaello Sanzio – Madonna del Cardellino
Alfons Mucha – Mont Athos
Cestu tvoření však může nastoupit každý z nás. Tato cesta nám pomáhá kultivovat naši duši a vyvíjet se ke skutečnému lidství.